Jak první láska ovlivňuje celý náš život

První milostné vzrušení v mládí v nás vyvolává mimořádně silné emoce. Tak silné, že bychom někdy jako dospělí chtěli některé věci zažít poprvé. Mnozí z nás prožívají svou první lásku se směsicí štěstí a bolesti, a to vše je vlastně úžasné, protože nám dala cenné lekce.

Navíc, když vidíme, že dospívající trpí pro svou první lásku, obvykle říkáme: "Neboj se, ještě toho bude hodně, to nic není." Děláme to s jistotou, že jsme si těmito věcmi již prošli a vše jsme vyzkoušeli naplno.

Je totiž prokázáno, že první zklamání v lásce jsou ta nejhorší a nejbolestivější. Je to proto, že mladá mysl ještě nemá zkušenost, s níž by mohla porovnat bolest tohoto zlomeného srdce, a prožívá ji jako konec světa, jako nejhorší tragédii.

To, jak chápeme vztahy, vychází z naší zkušenosti s první láskou. Nezáleží na tom, zda tuto zkušenost způsobilo zklamání a nezralost samotného věku.

Naše citové vztahy a způsob, jakým se vztahujeme k druhým, lze vnímat třemi způsoby. První se týká naší rodiny a vzorů, které jsme viděli v naší domácnosti. Způsob, jakým se k sobě naši rodiče chovali, a náklonnost, kterou si projevovali. Vytvořili první představu o tom, jak by (údajně) měla vypadat láska.

Stejně tak nemůžeme cítit náklonnost a způsob, jakým se k nám chovali naši vychovatelé nebo učitelé. Bezpečná péče nám například umožňuje budovat pozitivnější a uspokojivější vztahy.

Třetí aspekt je zásadní, a to je naše první láska. První zamilovanost vytváří základ pro budoucí vztahy. To, co doufáme, že objevíme v našem potenciálním budoucím partnerovi, bude ovlivněno našimi dřívějšími zkušenostmi v milostných vztazích. I když se zdají být časově velmi vzdálené a něčím zcela prožitým, je naprostým faktem, že zanechaly stopu v mysli a měly vliv na utváření představy o tom, co je to láska.

Emoční paměť dosahuje nejvyšší úrovně mezi 15. a 26. rokem života. To znamená, že vše, co v tomto období zažijeme, v nás zanechá hlubokou stopu - v dobrém i zlém.

To například znamená, že určité situace, filmy nebo dokonce určití lidé v nás vyvolávají vzpomínky na minulé zážitky, které jsou prodchnuty mnoha vzrušujícími a nostalgickými emocemi. Naše první láska působí jako kotva v naší citové paměti, ke které se velmi snadno vrátíme, když to nejméně čekáme.

Lidé jsou obecně nostalgičtí. Mysl se ráda a často noří do minulosti a proplouvá tímto oceánem plným příjemných vzpomínek a událostí, ale i těch méně šťastných. Přemýšlíme o tom, co mohlo být a co nemuselo být. Přemýšlíme o tom, co jsme měli udělat a co ne.

Proto je stále pozitivní si čas od času připomenout naši první lásku. Umožňuje nám vidět sebe sama v celé své nevinnosti, zahlédnout svou dětskou, zářivější a sebevědomější verzi. Pomáhá nám také uvědomit si, co všechno jsme se naučili.