Členské státy NATO
Snaha západních států bránit se po ukončení 2. světové války rozpínavosti Sovětského svazu dala nejdříve vzniknout vojenské obranné organizaci Západní unie. Na základě Bruselské smlouvy z března 1948 se v ní spojily Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko a Velká Británie.
Severoatlantická smlouva (Washingtonská smlouva) byla podepsána 4. dubna 1949 Belgií, Dánskem, Francií, Islandem, Itálií, Kanadou, Nizozemskem, Norskem, Lucemburskem, Portugalskem, Velkou Británii a Spojenými státy americkými ve Washingtonu, U.S.A. Na základě této smlouvy pak vznikla v roce 1952 Organizace severoatlantické smlouvy (anglicky: North Atlantic Treaty Organisation = NATO), která je od té doby hlavním politicko vojenským uskupením spojujícím státy Evropy a Severní Ameriky.
Organizace se v době studené války rozšířila celkem o čtyři členy, naposledy roku 1982 o Španělsko, které se tak stalo šestnáctým členem Aliance. K nejvýznamnějšímu rozšíření v tomto období však došlo roku 1955, kdy se členem stala Spolková republika Německo.
29 členských států a jejich roky přistoupení do Severoatlantické aliance:
1949 - zakládající členové:
Belgie, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Velká Británie a Spojené státy americké.
1952:
- Řecko, Turecko.
1955:
- Německo.
1982:
- Španělsko.
1999:
- Česká republika, Maďarsko, Polsko.
2004:
- Bulharsko, Estonsko, Litevsko, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko.
2009:
- Albánie, Chorvatsko.
2017:
- Černá Hora.
Zdroj: Ministerstvo obrany ČR