Systémové infekce kloubů vznikají transportem choroboplodných zárodků
do kloubů krevním oběhem, zejména je-li obranyschopnost pacienta
výrazně omezena v důsledku oslabení, chemoterapie, vyčerpání, podvýživy,
poruch srážlivosti krve a mnoha jiných.
EXISTENCE INFEKČNíHO LOŽISKA
Ke
vzniku takového onemocnění je většinou potřeba ještě prvotní neboli
primární infekční ložisko někde v organismu - může to být absces v okolí
zubů, ložiska se mohou skrývat i v jiných orgánech. Projevy jsou
většinou dramatické. Zarudnutí kloubu, prudká bolest, silně omezená až
zcela nemožná hybnost, vysoká teplota a alterace (změna ve smyslu
zhoršení) celkového stavu pacienta.
POŠKOZENí NÁRAZOVÉHO VÁČKU
Naštěstí
jsou tato závažná onemocnění vzácná. Jsou ale situace, kdy se s infekcí
v blízkosti kloubu můžeme setkat častěji. Snad každý někdy upadl na
koleno nebo loket a u dětí můžeme podobné pády pozorovat několikrát
týdně. Nad klouby máme všichni nárazové váčky, naplněné tekutinou.
Vnitřní výstelka váčku a tekutina uvnitř váčku je prakticky stejná jako
výstelka kloubu a tekutina uvnitř kloubu. Dojde-li při pádech -
například na koleno nebo loket - ke zhmoždění nebo (při horší variantě) k
otevření takového váčku, nemusí situace zpočátku vypadat nijak
dramaticky. Ale po několika hodinách se váček může zanítit a způsobit
otok, zarudnutí, bolest a nezřídka i horečky. Situace se velmi podobá
přímé infekci kloubu, i když není tak nebezpečná. V takovýchto situacích
je vhodné ihned navštívit lékaře.
VELMI ROZŠÍŘENÝ PROBLÉM
Tento
článek se však chce zabývat situací, která sice není tak dramatická,
ale o to rozšířenější. Může potkat prakticky každého a nepoznána
obtěžovat mnoho měsíců. Může se také stát základem chronického trvalého
poškození kloubů nebo páteře. Jde o tzv. postinfekční bolesti v kloubech
nebo v zádech. O co se jedná? Téměř při každém běžném virovém nebo
bakteriálním infektu homích cest dýchacích bývají více či méně postiženy
také klouby a páteř. Jak k tomu dochází? Při imunitním konfliktu mezi
viry či bakteriemi a imunitním systémem jedince dochází k mobilizaci
nejen místní neboli lokální obrany (rýma, kašel, slzení, otok mandlí
atd.), ale i k celkové odpovědi organismu. Zvýšení teploty, prokrvení až
průsak kloubů a svalů a někdy přímo i otoky kloubů a další pochody mají
eliminovat původce infekce v místě styku s organismem a vytvořit
celkové vhodné podmínky pro zabránění množení původců a jejich rozšíření
- generalizaci - v organismu. Až potud by vše bylo v pořádku, kdyby
imunitní systémy těchto pacientů byly plně výkonné, připravené a na
infekce odpovídaly přiměřeně infekční dávce a celému průběhu. Tak tomu
bohužel většinou není.
NEŽÁDOUCÍ REAKCE IMUNITY
Imunitní
systémy naprosté většiny dětí i dospělých se s různých důvodů nachází
ve značně nevyrovnaném stavu. Bud' jsou oslabené, nebo reagují zbytečně
prudce, a to i v situacích, kdy k podráždění nedojde přímo infekčními
zárodky, ale například pyly, prachem atd. Pro tyto stavy přecitlivělosti
jsme si zvykli používat termín alergie. Při kontaktu s infekčním
původcem dojde bud' k nedostatečné odpovědi organismu, která zanechá
sliznice, ale i kloubní výstelky, svaly a vazy v jakémsi průsaku, napětí
a bolesti - tedy v zánětu. Nebo při bouřlivé reakci může dojít až k
zánětlivému poškození cílů imunitní reakce (opět sliznice, kloubní
blány, svaly a vazy). Organismus je vlastně infekcí trvale poškozen, po
infekci nedochází k úplné regeneraci a vytváří se tak situace pro vznik
dalšího infektu, který vše komplikuje a zhoršuje.
CELKOVÁ VYČERPANOST
Jak se výše popsané jevy promítnou do pocitů pacientů? Pacienti
mluví o celkové únavě, pocitech tíže ve svalech, popisují, že si
připadají, jako kdyby na svých zádech permanentně nesli těžký batoh.
Pociťují bolestivé ztuhnutí v šíji nebo bedrech, které se zhoršuje
zejména v noci. Nezřídka si stěžují na bolesti hlavy, poruchy
soustředění atd. Může se také zhoršovat chuť k jídlu. Běžná analgetika jako Aspirin, Paralen, Ibalgin nebo Voltaren přinášejí malou úlevu nebo vůbec žádnou. Celá tato situace pak vede k vyčerpávání nemocného, snížení kvality života a pocitům smutku, někdy i depresím
.
Pokud se někdo v podobné situaci nachází, je potřeba se nejprve
zamyslet nad tím, zda jsme několik týdnů nebo měsíců nazpět nepřechodili
infekční onemocnění. A zdaleka se nemusí jednat jen o běžné respirační
infekty. Mysleme i na klíšťata a s nimi spojenou borreliózu. Infekčních
onemocnění, která mohou zanechat nemocného ve výše popsaném stavu, je
celá řada.
POTíŽE PO INFEKČNí MONONUKLEÓZE
Složitější
je ovšem situace, kdy původcem onemocnění je virus - jako například při
infekční mononukleóze. Nemocný má výše popsané příznaky, pečlivým
vyšetřením lze určit původce onemocnění. Ale to je vše. Vývoj účinných
antivirotik, neboli léků proti virům, je teprve na začátku. Původce
máme, nemocného také, ale účinné léky nikoli. Jak tedy postupovat?
Musíme přijmout fakt, že existuje něco jako přirozená schopnost
dosahovat a udržovat zdraví a na tu v léčebném úsilí vsadit. Je potřeba
nemocnému, jeho imunitnímu systému a celému organismu umožnit zvládnout
tuto situaci vhodným podněcováním těchto přirozených sil a vytvořením
zevních podmínek, aby to bylo možné. Je nezbytné vyřadit nemocného s
chronickou infekční mononukleózou z pracovního procesu, umožnit mu
dlouhodobý odpočinek nebo alespoň snížit pracovní tempo. Je nezbytné
upravit dietu tak, abychom metabolismus nezatěžovali těžce stravitelnými
potravinami s množstvím toxických zbytků (uzeniny aj.) a naopak
dodávali potraviny s vysokou komplexní výživovou hodnotou, lehce
stravitelné a čerstvé.
PSYCHICKÁ POHODA
Součástí
správné terapie jsou opatření vedoucí ke snížení úrovně stresu a
smutku, jež podobné onemocnění mohou provázet. Můžeme toho dosáhnout
úpravou vztahů, zavedením prvků duševní hygieny a v neposlední řadě
mohou prospět moderní léky, například antidepresiva třetí generace. V
takových situacích se otvírá široký prostor pro prostředky tzv.
alternativní medicíny. Lékař vzdělaný v poskytováni akupunktury nebo
homeopatie může být pro nemocného velkým přínosem. Rovněž lze uplatnit
prvky lidového léčitelství, opřené zejména o bylinné kúry. Nemusíme
zdůrazňovat, že vše musí být sledováno lékařem.
ÚLEVA NEZNAMENÁ NÁVRAT KE ZLOZVYKŮM
Vraťme
se ale k našemu nemocnému s infekční mononukleózou, který si odpočinul,
pročistil se, změnil výživové návyky a eventuálně se i vyléčil z
deprese, jež jeho onemocnění provázela. Po půl roce nebo i déle můžeme
prokázat ústup aktivity protilátek, na základě kterých se onemocnění
prokázalo, a nemocnému se uleví. Bylo by jeho velkou výhodou, pokud by
si své nové, zejména potravní návyky udržel, kdyby si více zvykl
sledovat své pocity, naučil se odpočívat a přenesl do běžného života
zásady duševní hygieny, které při léčení svého onemocnění získal.
PROSPĚŠNÁ OPATŘENí
Úplně
nejsložitější situace nastává, máme-li před sebou nemocného s výše
popsanými příznaky tíže, bolesti, vyčerpání a smutku. Víme, že před
několika týdny nebo měsíci prodělal běžnou infekci, kterou mohla být i
chřipka, ale podrobná vyšetření, kromě obecných známek zánětlivé
aktivity, na nic neukazují. Co nyní? Pokud pečlivým vyšetřením, včetně
dotazování na životní způsoby a vztahy nemocného, neprokážeme jinou
příčinu jeho obtíží, můžeme považovat jeho obtíže za postinfekční a
většinou zároveň za povirové. Léčebná opatření jsou stejná jako u
nemocného, který prodělal infekční mononukleózu a který byl příkladem
pro naše dnešní sdělení. Jestliže i s odstupem týdnů nebo měsíců nastane
problém s únavou, bolestí ve svalech a kloubech, neváhejme s návštěvou
odborného lékaře. Přiblížíme se tak k tomu, abychom se mohli vrátit do
běžného života zdraví a vyzbrojeni některými novými návyky.
